AZport.cz    Cestování    Finance    Nákupy    Děti    Mobil    Internet    Fotozin.cz    NETzin.cz   Lublog.cz    Zajímavosti

Velká světová náboženství


Křesťanství

Vznik

V prvních dvou stoletích našeho letopočtu.

Rozšíření

Celosvětové

Křesťanství je monoteistickým náboženstvím, to znamená, že Bůh je samojediný a žádní další bohové neexistují.

Bůh je považován za stvořitele celého světa a za pána nad časem i dějinami.

Jeho syn, Ježíš Kristus, sestoupil na zem, žil jako člověk a smrtí na kříži spasil svět.

Základní pravidla života každého křesťana jsou uložena v Desateru přikázání a v modlitbě Otčenáš.

Ježíš pocházel z židovské rodiny, pravděpodobně z města Nazaret a narodil se někdy mezi sedmým a čtvrtým rokem př.n.l., veřejně začal vystupovat asi ve třiceti letech. Původně byl považován za jednoho z farizeů, učenců, kteří studovali a vysvětlovali židovskou Bibli a zákony. Brzy však získalo jeho učení radikální rozměr, který ostatní farizeje a vrstvu kněží polekal. Jeho ústřední myšlenka o nadcházejícím příchodu Božího království nebyla v judaismu nikterak nová, ale Ježíš jí dal zcela nový obsah. Zatímco většina Židů byla přesvědčena o výjimečnosti svého Bohem vyvoleného národa, Ježíšovo učení neslo univerzální poselství platné pro všechny národy. Ježíš požadoval naprostou změnu myšlení, chování a lásku ke všem lidem včetně spodiny, cizinců a nepřátel.

Po krátkém úspěchu se mezi Židy zvedla velká vlna odporu proti Ježíšovu učení a nakonec byl Ježíš na žádost Židů římskými úřady popraven ukřižováním.

Poté se rozkřikla zpráva o jeho zázračném zmrtvýchvstánía Ježíšovo učení získalo novou sílu. Rozhodující zásluhu na úspěchu křesťanství měl Pavel (Šavel) z Tarsu, který zahájil rozsáhlou misijní činnost mimo židovské území, zejména mezi Řeky. Šlo o to, že nové náboženství bylo zcela otevřené a přístupné komukoliv, zatímco většina ostatních náboženských kultů praktikovala tajná mystéria a jejich učení bylo určeno pouze zasvěcencům, kteří museli projít složitou a náročnou průpravou.

Tak se ve 2.století zformovala křesťanská církev.

Římští vládci napřed proti této víře bojovali, docházelo k masovému pronásledování křesťanů a z té doby také pochází největší počet mučedníků. Situace se změnila ve 4.století, kdy si tito vládci uvědomili, že křesťanství by se mohlo stát oporou jejich moci - roku 313 císař Konstantin křesťanství oficiálně povolil a v roce 380 z něj císař Theodosius učinil státní náboženství.

Zároveň s tím však toto náboženství prožívalo své vlastní vnitřní souboje, šlo zejména o problém lidské a božské podstaty Krista - rozpory se nikdy nepodařilo zcela odstranit a to vedlo v roce 1054 k prvnímu rozštěpení církve na dvě větve:

Další štěpení pak nastalo v 15. a 16.století - první reformace proběhla v českých zemích vznikem husitského hnutí, druhá reformace začala v Německu vystoupením teologa Martina Luthera a pokračovala v Ženevě, kde působil Jan Kalvín. Nepřiměřená reakce katolické církve vedla ke krvavým náboženským válkám 16. a 17. století, jejichž důsledkem byla velká vlna ateismu v Evropě 18. a 19.století. Teprve ve 20. století začaly křesťanské církve znovu hledat cestu k vzájemnému porozumění a spolupráci.

Během svého vývoje se křesťanství rozpadlo na řadu církví - k těm hlavním patří katolická, pravoslavná, protestantská či evangelická - a množství sekt. Základním rozlišením je právě míra, do jaké jednotlivé církve uznávají božský původ Ježíše Krista.


Desatero přikázání

  1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
  2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
  3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
  4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
  5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
  6. Nezabiješ.
  7. Nesesmilníš.
  8. Nepokradeš.
  9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
  10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Otčenáš

Otče náš, jenž jsi na nebesích
posvěť se jméno Tvé,
přijď království Tvé,
Buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dejž nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim vinníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.

Produkce Apu.cz Copyright © 2007, kontakt | SEO | Reklama